Co je hypersenzitivita?

Většina lidí asi neví, co si pod pojmem "hypersenzitivita" představit. Já sama jsem se s tímto tématem setkala asi před dvěma lety a hned mi všechna kolečka "secvakla" dohromady a musím říct, že jsem se našla. Termín "vysoká citlivost", "hypersenzitivita", HSP (highly sensitive person) zavedla v 90. letech americká psycholožka Elaine Aron jako výsledek svých desetiletých studií. Zjistila, že zvýšenou míru senzitivity (a empatie) má cca 15-20 % populace napříč všemi kontinenty. Ba co víc, hypersenzitivní jedince najdeme ve stejném procentuálním zastoupení i u více než 100 druhů vyšších savců. Zvýšená citlivost znamená zejména vyšší reaktivnost na podněty a zvýšení míry empatie (vcítění do druhých). Vysoce citliví lidé mají dar nacítit emoce ve svém okolí - jak ty negativní, tak ty pozitivní. Jsou úžasnými posluchači, dokáží snadno pochopit jednání ostatních lidí, protože jednoduše "cítí", co si druzí myslí a umí dobře odhadnout motivy jejich činů. Občas se zdá být hypersenzitivita prokletím, ale já ji vnímám jako dar. Dar, který mi umožňuje pracovat s lidmi, jejich pocity, přáními, touhami i problémy. Vnímám jako výhodu, že se pro druhé stávám "vrbou", oporou a poradcem, a to v různých aspektech jejich životů. Ale pozor, nepřipadejme si jako HSP nějak nadřazeně nad ostatními - jsme jen jiní. Hypersenzitivita má samozřejmě i svá úskalí. Jsou dny, kdy jsem tak přehlcená dojmy, lidmi, zážitky - že bych se nejraději zavřela do temné jeskyně a tam zůstala, než se moje mysl dokáže ze všeho vzpamatovat. 

Pokud ještě nevíte, jestli i vy máte vrozený dar hypersenzitivity, zkuste si následující test:

A teď už k hlavnímu tématu - jak souvisí hypersenzitivita a naše stravování?

↓

Jak souvisí hypersenzitivita a strava? 

Začněme příběhem. Byla jsem úplně "normální" holka, která jedla typickou českou stravu, milovala omáčky, pizzu, těstoviny a sladké. Moje zdravotní stránka se mi zdála být v pořádku - i když teď už vím, že nebyla (viz Můj příběh). Ale co moje psychická stránka? Ve 23 letech jsem skončila na psychiatrii s diagnózou "reaktivní deprese". Tenkrát se v mém blízkém okolí děly velmi nepříjemné věci a já jsem vše "nasávala jako houba". A moje psychika to nevydržela. Více než rok jsem se léčila antidepresivy a i po jejich vysazení nebyl můj stav úplně uspokojivý. Největší změna přišla o rok později, kdy jsem poznala zelené potraviny a díky tomu přehodnotila svůj jídelníček. Od té doby, co svému tělu dodávám veškeré živiny, které potřebuje, je moje psychika mnohem stabilnější. Dokonce musím přiznat, že i jako žena nepociťuji výrazné periodické výkyvy nálad. 

Tím, že jsem pročistila tělo, pročistila se i moje mysl.

Začala jsem vnímat, jak působí konkrétní strava na moji psychickou stránku. Už vím, že když jím přemíru lepku, cukru nebo i nějakých zpracovaných potravin (s umělými barvivy, éčky, konzervanty), mé tělo se mi "odvděčí" bolestí hlavy, kloubů, pálením žáhy a jinými zdravotními problémy. A pokud se stravuji takhle "špatně" delší dobu, jsem mnohem náchylnější k nemoci a moje imunita je dlouhodobě oslabena. Dalším faktorem je samozřejmě stres - pokud přidáme ke stresové situaci ještě špatné stravování, zaděláváme si na problém. Ale kdo z nás to umí? Kdo z nás, kteří citlivě reagujeme na všechny situace a dostaneme se do stresu snadněji, kdo umíme v danou chvíli myslet ještě na zásady zdravé výživy? Já tedy ne.

Když si dám čokoládu, protože jsem ve stresu, dostávám se do horšího fyzického stavu - a tím paradoxně i do horšího psychického stavu. Je to bloudění v kruhu.